Trnavské cukrovaření

Jak jsem psal před pěti roky, vyrazili jsme v listopadu 2008 s Hynkem na konferenci pořádanou trnavskou radou mládeže. A vzhledem k tomu, že večerní program se místo diskuze zvrhnul v otřesnou bakchanálii, hledali jsme ve městě jiné povyražení. Brzy jsme vytušili, že to se skrývá v ohromné chátrající továrně na kraji města, se zarostlou vlečkou a komínem tak nádherně strašidelným, až z něj člověku trnulo.

Nejvíc nás přitahoval ponurý komín, na ten jsme se ale nakonec nedostali.

Cesta dovnitř vedla přes střechy poseté světlíky a větracími výduchy.

Krovy s ocelovými pružinami, na kterých visely části strojů - tudy cesta nevede.

Dostat se dovnitř nebylo vůbec jednoduché. Přestože na zemi již ležel sníh a padal jemný namrzající déšť, museli jsme vystoupit po zledovatělých kramlích až na střechu mohutné budovy a dveřmi rozbitého světlíku proniknout mezi krovy, odkud jsme pak po točitém schodišti postupně procházeli z patra do patra a obdivovali za téměř úplné tmy (s výpravou jsme nepočítali, a proto jsme neměli baterku) umění předků.

Pokračujeme v prohlídce prolamovaných střech a hledáme vchod.

Po dalších a dalších žebřících vstoupáme vzhůru k zatažené obloze, ze které mírně dští.

Panorama hlavní haly proti městu otvírá prostor pro fantazii.

Nevěděli jsem ještě, že budova sloužila jako cukrovar, ale pořád jsme se divili tomu, proč jsou zábradlí schodiště, trámy v krovech, zdi i podlaha tak ulepené. Nakonec jsme si ani nemuseli olizovat špinavé ruce, abychom přišli na to, že šlo o cukrovar a všechno kolem je obalené některým z produktů při jeho výrobě. Nemohl jsem se ubránit představě dne, kdy se z ničeho nic roztrhl při výbuchu ohromný kotel plný sladké hmoty a ta se rozletěla i do nejzazších koutů továrny. Po havárii zůstal pak cukrovar opuštěný. Nejspíš to bylo úplně jinak, ale to nic neubírá na romantické kráse umírajícího cukrovarnictví v Trnavě.

Konečně nacházíme schody vedoucí ze střechy dovnitř do budovy.

Nádrže v nejvyšším patře, odkud stékala lepkavá sladká hmota dolů vlastní vahou.

Vratké točité schody klesající hlouběji a hlouběji napříč patry.

Podlaha je nesouvislá, po tmě je nutné si dávat zvlášť velký pozor.

Uvnitř je sucho, jen na obrovité střechy někde ve výšce jemně dopadá déšť a čas se převalil přes půlnoc.

Ve světle blesku dobře viditelná díra po nádrži v podlaze může být za tmy smrtící.

Autor článku obdivuje krásu chátrajícího trnavského průmyslového skvostu. Sem trnavští turisty nevodí - a je to tak dobře.

Související články:
	Článek: 28. 11. 2008	Warning: Division by zero in /data/web/virtuals/99116/virtual/www/domains/jza.smerem.cz/dalsiclanky.php on line 129	Téma: Industrie Často opomíjeným a přesto významným druhem architektury je architektura industriální. Zejména továrny z konce 19. století často předčí kostely a zámky nejen …